Princip metody FISH

Vyšetření aneuploidií, mikrodelecí a strukturálních změn chromozomů metodou FISH

FISH - fluorescenční in situ hybridizace - je standardní cytogenetické vyšetření, které se používá k upřesnění a doplnění chromozomálního vyšetření, eventuálně k ověření nálezu zjištěného běžným cytogenetickým rozborem (karyotypem). 

Metoda fluorescenční in situ hybridizace spočívá v navázání specifického řetězce DNA, který na sobě nese flourescenční barvivo (DNA sonda) komplementárně k vyšetřovanému úseku DNA. Při teplotě 72-75°C dojde k rozvolnění vláken DNA sondy i vyšetřovaného vzorku, při následném ochlazení většinou na 37°C se sonda specificky naváže do vyšetřovaného místa - dochází k hybridizaci. Díky fluorescenčnímu značení sondy se pak ve fluorescenci vyvine barevný signál.

Podle místa na chromozomu, do kterého se sonda váže, rozlišujeme čtyři typy DNA sond:

• centromerické - váží se na střední část chromozomu - centromeru, slouží k diagnostice početních chromozomálních změn, detekci chromozomů neznámého původu, umožňují interfázickou FISH na nedělících se buňkách včetně PGD
• lokus specifické sondy - vazba probíhá do konkrétního místa genu (lokusu), slouží k vyšetření mikrodelecí (chybění malých částí chromozomů u mikrodelečních syndromů), zjištění amplifikace onkogenů a některých specifických translokací, umožňují interfázickou FISH včetně PGD
• subtelomerické - váží se na koncové části chromozomů - telomery
• celomalovací sondy - sondy hybridizují s mnohačetnými chromozomovými sekvencemi, nabarví se tak fluorescenčně celý chromozom. Slouží k vyšetření chromozomálních přestaveb a analýze translokací a k detekci původu marker chromozomů (malých nadpočetných chromozomů neznámého původu). Lze je využít pouze na metafázních chromozomech, nikoliv pro interfázickou FISH.

Metodou FISH vyšetřujeme chromozomy, interfázní buněčná jádra nebo blastomery embryií při PGD.